Agility

Co je to agility?

Agility je druh sportu či zábavy se psem, založený především na vzájemném vztahu majitele a jeho psa. Nepodporuje agresivitu, zvyšuje ovladatelnost psa, jeho schopnost reagovat na povel psovoda i v nezvyklých situacích. Je vhodný pro psa jakékoliv velikosti, pohlaví a plemene. Neklade ani žádné zvláštní požadavky na psovoda, jeho věk či kondici. Na závodech agility tak můžete vidět startovat desetiletého dorostence s jezevčíkem zrovna jako zralého šedesátníka s německým ovčákem.

Kromě uvedeného je agility ideální možnost, jak aktivně využít společně strávený čas, zlepšit vaši vzájemnou komunikaci či odstranit nějaké psychické problémy a zlozvyky Vašeho psa, zvýšit jeho sebevědomí a sebedůvěru.

Trocha teorie :)

Agility je vlastně psí parkur poskládaný z různých překážek, které musí pes pod vedením svého psovoda překonávat v předem daném pořadí. Mezi překážky, které musí pes překonávat patří:

  • jednoduché skokové překážky, skok daleký a proskokový kruh;
  • překážky probíhací – tunel látkový a pevný a slalom;
  • překážky s kontaktními zónami – kladina, houpačka, šikmá stěna (áčko) a stůl.

Přestože se to může na první zdát, tento sport není zas až tak jednoduchý - vyžaduje od psa absolutní ovladatelnost a také talent. Závody se běží na čas, přičemž se posuzuje nejen dosažený čas, ale také počet chyb, které pes při překonávání parkuru udělá.

Pes neběží sám, ale samozřejmě se svým psovodem, který ho na určené překážky navádí. Jestliže na to pouze koukáte, řeknete si "Co na tom tak těžkého?", ale již po pár trénincích si uvědomíte, že je docela náročné psa správně navést na určenou překážku a sám sobě u toho neublížit :-).

Historie agility

Vznik agility se datuje na rok 1978 v Anglii. První prezetnace tohoto nového sportu zde proběhla na Cruftově výstavě a sklidila veliký úspěch. Díky rychle rostoucí popularitě brzy vznikla první oficielní pravidla, která vytvořili John Varley a Peter Meanwel. Zanedlouho vznikl i první Agility klub, na jehož vzniku měl zásluhu Peter Lewis a John Gilbert. Během velmi krátké doby si získali agility velkou oblibu. Již po třinácti letech se poprvé uskutečnilo mistrovství Evropy, už podle pravidel FCI. Od té doby nabírá agility stále na popularitě.

Závody v agility

Stejně jako v každém dalším sportu i v agility lze závodit. Závody jsou organizovány jak na lokální, tak národní a mezinárodní úrovni. Jak vyplývá z výše uvedeného, při závodech se běhá na čas s cílem proběhnout připravenou trasu co nejrychleji s co nejmenším počtem chyb.

Závodníci jsou na základě svých předchozích výsledků rozděleni do několika výkonnostních kategorií. Zařazení do výkonnostní kategorie probíhá na základě tzv. zkoušek pro jejichž složení musí závodník proběhnout trať do stanoveného časového limitu. Obecně přitom platí, čím rychleji trať pes se svým psovodem zvládá, v tím vyšší výkonnostní kategorii je zařazen. Aktuálně jsou používány následující kategorie:

  • A1 - začátečníci. Ve zkouškách bývají nejlehčí parkury;
  • A2 - ti co splnili zkoušku A1 a to třikrát s hodnocením výborně - do 5,99 trestných bodů;
  • A3 - elitní třída, ti co v splnili zkoušku A2 s hodnocením výborně a to dokonce bez chyb a do třetího místa;
  • A3CH - tento titul je doživotní a znamená, že se týmu podařilo obhájit elitní třídu A3 a to tři roky po sobě jdoucí;

Kromě výkonnostních kategorií jsou jednotlivý psi členěni dle velikostní kategorie:

  • SMALL- pejsci, kteří mají v kohoutku do 34,99 cm včetně
  • MEDIUM- pejsci, kteří mají od 35 cm - 42,99 cm včetně
  • LARGE- pejsci, kteří mají víc jak 43 cm včetně

Pokud se stane, že pes měří dva centimetry od vrchní či spodní hranice, je nutné přeměření dalším rozhodčím.

Pro účast na závodech je nutné se přihlásit a v den závodů se dostavit na prezenci. Zde předložíte očkovací a výkonností průkaz. Jestliže jste na svých prvních závodech, výkonnostní průkaz samozřejmě nemáte a místo jeho předložení vyplníte žádost o výkonností průkaz. V členění na jednotlivé kategorie se pak účastníte jednotlivých běhů, které jsou většinou 3 za každou kategorii:

  • jumping
  • open
  • zkouška.

Více o agility lze získat například zde:

A jak to vypadá, když pes i psovod dokonale zvládá překážky můžete vidět zde:


Asade a agility

Ačkoliv to tak možná nevypadá, k agility nás de facto přivedla náhoda. Prvotní impuls jsme totiž dostali od paní veterinářky, která návštěvu cvičáku doporučila s ohledem na Asadovu "ustrašenost", když byl malé štěně.

Doporučení navštěvovat "cvičák", aby si Asade zvyknul na psi a cizí lidi jsem dostal z několika stran a tak jsme se velmi rychle přihlásili do výborné "psí školky" s nadějí, že nám pomůžou rychleji si zvyknout na okolní svět.

Výhody návštěvy cvičáku popisuji v sekci výchova a výcvik, zde bych pouze zopakoval, že každému velmi doporučuji se psem alespoň základní výcvik pro štěňata absolvovat.

No a když budete docházet do kynologického klubu nebo na cvičiště, kde se kromě základního výcviku trénuje i agility, může se vám stát stejná neplánovaná věc, která se přihodila nám a zcela zásadně ovlivnila náš dosavadní společný život :-).

Ridgebaci jsou od přírody soutěživý psi a tak není potřeba nikterak zvlášť vysvětlovat, že Asade je z agility naprosto nadšen :-).

  Asade_Agility_2

Kdo neviděl, nepochopí :-)

Ačkoliv jsme z počátku měli menší problémy s tím, že se bál některých překážek jako například kladiny či tunelu, postupem času se vypracoval na nadšeného překážkového skokana a zcela bezkonkurenčního tunelového vymetače :-).

Díky trpělivému tréninku a jeho přirozené soutěživosti si většinu překážek zamiloval a ukázalo se, že z něj bude velmi nadaný "agiliťák", který už jen při vyslovení slova "tunel" skáče radostí a nemůže se dočkat, až zase všem včetně páníčka ukáže, že je prostě nejrychlejší a počká na nás v cíli :-).

Tam kde se Asad nemůže rovnat například border koliím v hbitosti, tam dohání vše svojí rychlostí, houževnatostí a dravostí s jakou se při tréninku znovu a znovu vrhá na trať.

A tak přestože jsem po pořízení ridgebacka o podobné aktivitě téměř neuvažoval, dnes si téměř nedovedu představit, že bychom si s Asadem nešli tu a tam zaskákat či zazávodit s ostatními psi.

Agility je pro sportovně laděného psa, jakým Asad zcela bezesporu je, ideálním doplňkem běžných vycházek a výletů. Takže pokud doma máte podobně naladěného psa, nelze než agility vřele doporučit.

Při cvičení si člověk sice zažije i perné chvilky, to třeba když vám vedoucí cvičitelka řekne něco jako "Tak zkuste ten tunel prolézt s ním, když se do něj sám bojí" :-), ale světélka v očích psa, který se nemůže dočkat až vyrazí na trať, jsou k nezaplacení a tak se na nešikovné začátky rychle zapomíná.

Výcvik psa, vnímám jako součást vzájemného poznávání, čím víc si se psem hrajete, čím víc triků, blbinek a různých cviků jej naučíte, tím více si budete vzájemně rozumět. I proto jsme zůstali agility věrní a věříme, že se vám zde časem budeme chlubit medailemi.

Fotografie z našich tréninků a závodů najdete ve fotogalerii, případně v samostatné sekci informující o naší účasti na závodech a výstavách.