Kdo je Asade :-)

Nový domov

V chovné stanici byl Asade se svými sourozenci až do stáří 8 týdnů, kdy je vhodné období na odebrání od "smečky" a matky. Do té doby absolvoval základní lékařská vyšetření, základní očkování a základní socializaci včetně výletů autem tak, aby byl maximálně připraven na nový domov a svůj budoucí život.

Jako jediný ze všech sourozenců svého páníčka až do data cesty do nového domova neviděl a tak bylo loučení a cesta do nového domova opravdu tím největším dobrodružstvím, jaké dosud zažil :-)

Páníček přijel již dopoledne, aby mohl s chovateli probrat veškeré detaily odběru štěněte a celý den se s Asadem seznamoval. Přesto se neobešlo loučení bez slz paní chovatelky ;-), kňučení Asada a nešťastného štěkotu matky, která tušila, že přichází o další klubíčko, které s láskou a péčí přivedla na svět.

Na cestu do nového domova dostal Asade svoji oblíbenou hračku, několik hraček "do zásoby", deku, základní balení krmiva a "cestovní výbavu", která spočívala ve vlhčených ubrouscích, jedné kojenecké přebalovací dece a několika málo maličkostech, které měli zajistit všem zúčastněným příjemnou cestu domů.

Cesta proběhla nad očekávání dobře, Sáďula sice zvracel, což se u štěněte dá při tak dlouhé cestě předpokládat, nicméně již cca po 40 minutách jízdy a asi 2 zastávkách usnul páníčkovi v náručí a spal víceméně až do příjezdu zpět do Českých Budějovic.

První krůčky u nás

V době, kdy jsem si Asada přivezl jsem bydlel na sídlišti. Stěhování do nového bytu v centru města nedaleko Vltavy sice již bylo připraveno, museli jsme však počkat až přebereme byt a přestěhujeme se a tak nás čekalo několik prvních týdnů na nejrušnějším Českobudějovickém sídlišti Máj.

Ukázalo se, že množství zvuků, pachů a dalších podivných věcí bylo po té, co opustil rodiče, na Asada příliš a tak jsme řešili první problém - zvykání pejska na zvuky a pachy velkoměsta. Z dnešního pohledu snad mohu lidem se stejným problémem doporučit chodit na stále stejná místa, pes si na ně po časem zvykne a cítí se bezpečněji, protože "to tam zná". Zároveň díky tomu zjišťuje, že zvuky a pachy v okolí nepředstavují riziko a začne se pomalu otrkávat v novém prostředí. V našem případě to zabralo téměř měsíc, než se Asade socializoval natolik, že se přestal schovávat při prvním pohybu ve vzdálenosti mnohdy i více jak 50 metrů od nás. Do té doby jsem jej často musel téměř nosit, abych neriskoval že se něčeho lekne, uteče a někam vběhne. Na vycházky jsme v tomto období museli chodit na místa, kde v ideálním případě nebylo moc lidí, ani pejsků či jiných zvířat.

Představa takto vyjukaného psa zavřeného v bytě, navíc v tomto mladém věku pro mě představovala nepřijatelnou alternativu. Velmi rychle tak padlo rozhodnutí, že s námi Asade bude chodit do práce a pobývat v kanceláři.

Nezastírám, že nápad to byl vskutku "promyšlený" :-), neboť pes se sice cítil "jako doma", stejně jako doma si však chtěl i hrát a tak jsem si začal vybírat nepravidelnou půlroční dovolenou, která spočívala v půlhodinových, někdy i hodinových hrách se psem, během kterých se samozřejmě nebylo možné věnovat práci. Naštěstí se ukázalo, že s postupem času si pes vystačí s dobrou hračkou sám a jeho společnost v kanceláři se stala mnohem snesitelnější pro všechny zúčastněné.

Pro ty z vás, kteří nevíte jak naše kancelář vypadá, musím zdůraznit, že tento nápad trpělivě snášeli kolegové v kanceláři, kterým za jejich nekonečnou trpělivost a ochotu s jakou trpěli štěněcí vrtochy, patří ohromný díky, bez nich bychom to nikdy nezvládli :-).

Výrazně nám taktéž pomohla menší terasa, kterou u kanceláře máme a která se brzy stala Asadovým venčícím dvorečkem a místem, kam se chodil vyřádit se svými hračkami :-)

Časem jsme všechno zvládli, Asade pochopil, že když má v práci čůrat, musí na terasu, když chce čůrat doma, musí počkat až půjde s páníčkem ven a páníček pochopil, že když nechce aby Asade čůral doma, musí s ním chodit na procházky každou hodinu minimálně na 10 minut, protože malé štěně si zpočátku neumí říct že potřebuje ven :-).

Než jsme se přestěhovali do nového domova, byl Asade již perfektně socializovaný na pobyt ve městě, naučený na život v bytě a přišlo několik báječných měsíců, během kterých jsme si užívali spoustou her, řádění a dovádění :-)